Page 10 - Kolín červenec srpen2020

TÉMA

V neděli jsme spolu

Na jaře během koronavirové krize na sebe poprvé výrazně upozornila vietnamská komunita v Kolíně. Lidé, které
většina z nás zná jen jako provozovatele malých obchůdků a večerek, najednou dali najevo, že jim záleží i na tom,
co se děje v jejich okolí. Lidem v první linii boje s koronavirem nabízeli kávu zdarma, ve volném čase šili a rozváželi
roušky. Iniciátorkou a jednou z nejaktivnějších dobrovolnic byla jednadvacetiletá Lan Nguyenová. Domluvily jsme
se spolu na setkání, abych se o ní, její rodině a dalším dozvěděla více. Místo na povídání si vybrala sama, svou
oblíbenou kavárnu Tradice v Kouřimské ulici.

Když se rodiče Lan Ngueynové dostali do Mary a devítiletá Candy chodí v Kolíně na zá- chtěla, plánovala jsem jít po maturitě pracovat.
Čech, neuměli říci česky ani ahoj. Její tatínek kladní školu. Obě tančí v kolínském klubu Rodiče mi ale řekli, ať něco zkusím. Tak jsem
přijel před dvaadvaceti lety do Česka původně Crossdance a zvláště Mary patří mezi nej- hledala školu, která mi bude blízká, a vybrala
na dovolenou za svým strýcem, kde nalezl talentovanější sólotanečnice oddílu. Lan už jsem si obor cestovní ruch,“ svěřuje se Lan.
zázemí a nakonec zůstal. Maminka se vydala v současné době studuje na vysoké škole, ale Většina vietnamských dětí se drží doma.
do neznáma sama, zhruba ve věku Lan. Její ani ona neměla začátky jednoduché. Nejhorší Pomáhají v domě či obchodě nebo se musejí
otec měl ve Vietnamu na starosti dohled nad prý byl první stupeň základní školy. „Děti na učit. Lan, Mary i Candy mají ale skvělé rodiče,
všemi zemědělskými činnostmi v jejich kraji. ulici na mě křičely hej závitku, domů jsem často kteří jim dali možnost se rozvíjet. Lan do-
Dceři tenkrát řekl: „Jeď za lepším životem chodila ubrečená. Doma to také nebylo ideální, cházela do základní umělecké školy na zpěv
a zkus to.“ Vše, co měl za celý život našet- rodiče byli celý den v obchodě a o mě se staraly a klavír, do oddílu plavání. Mladší sestry tančí.
řené, jí věnoval na cestu a do začátku. To byl chůvy. Jsem ráda, že mé mladší sestřičky už to Rozhodnutí pro tento relativně finančně
i důvod, proč to paní Ngueynová nikdy ne- mají jiné. Snažím se jim být oporou, já tenkrát náročný koníček nebylo snadné. „Holky to ale
vzdala a nevrátila se. Začátky byly kruté. byla sama. České děti měly babičky, ty já tady moc baví a cítí se mezi ostatními moc dobře,“
Neměla ani na telefon, rodičům volala jednou neměla.“ říká Lan. „Jinak se samozřejmě v každé viet-
za měsíc. Nakonec vše ale dobře dopadlo, našla Druhý stupeň Lan absolvovala na jiné namské rodině zpívá, v každé rodině je karaoke,
práci i manžela, se kterým dnes žijí v Kolíně. základní škole. „Paní ředitelce Holcmanové to k nám patří,“ směje se. Stejně jako ostatní
Více než pět let tu mají obchod se smíšeným ze ZŠ Kmochova jsem vděčná, co mě naučila. Vietnamci ale ani rodina Nguyenových ne-
zbožím na rohu Pražské ulice u Hankovce. Díky tomu jsem se dostala na gymnázium do plýtvá penězi, rodiče hodně šetří, sami nikam
Slzy na krajíčku Kolína. Tam to také nebylo bez problémů, ma- nechodí. Platí ale jedna zásada. Mít peníze
turitu jsem nakonec dokončila v Nymburce,“ na vzdělání, i kdyby si měli půjčit. Vzdělání je
Lan je nejstarší ze tří sester. Jedenáctiletá vzpomíná. „Na vysokou školu jsem nejdřív ne- základ všeho.

Foto na dvoustraně: Hana Morová

Známé vietnamské bistro v Pražské ulici, které vlastní pan Phong, sloužilo
v počátcích koronavirové epidemie jako výdejní místo pro roušky.

Na kávu chodí Lan ráda do kavárny Tradice. Z jídla, jak prozradila, má nejra- Jedenáctiletá Mary Nguyenová, druhá zleva nahoře, patří v tanečním klubu
ději korejskou kuchyni a sushi. Vařit se ale naučila i česká jídla. CrossDance mezi nejtalentovanější tanečnice foto: archiv rodiny
10