Page 9 - Zpravodaj_brezen_2020
P. 9

Radek Bělina – stavbyvedoucí         rozhlas,  nečtu  negativní  zprávy  a  nekoukám   herně. Všechno kvete, ptáčci nám k tomu zpívají
                                           na  noviny.  Nezajímají  mne  počty  nemocných   a  já  se  tam  jako  vždy,  na  pohodlném  lehátku,
      Všechno je jinak. Ráno se vzbudím jako vždyc-  a  nakažených,  ani  nepřemýšlím  nad  finanční   pěkně  prospím.  Zatím  s  manželem  nemáme
      ky, ale není kam vyrazit na kafíčko s čerstvým   stránkou. Snažím se co nejvíc vyvarovat stresu    žádnou ponorkovou nemoc, jenom mám velký
      rohlíkem. Maximálně zajdu pro pečivo a dove-  a lovím pozitivní myšlenky všude, kde se dá.  strach stoupnout si na váhu. Manžel totiž stále
      zu ho dětem. Pak jedu na dílnu uklidňovat klu-                            vymýšlí, co si dáme dobrého, a večer si k tele-
      ky a přemlouvat je, aby vůbec někam jeli. Máme   Jan Chvojka – zástupce ředitele ZŠ   vizi dáváme čůčo – bezinkové víno, které si na
      jen  agenturní  pracovníky  z  Ukrajiny,  pro  kte-  Mnichovická, správce facebookové   podzim  děláme  podle  rodinného  receptu.  Je
      ré  zprávy  z  médií  nejsou  moc  srozumitelné  skupiny Můj Kolín        výborné!  A  k  tomu  samozřejmě  něco  dobrého

      a  mají  strach.  A  starosti.  Nová  víza  se  teď  ne-                  na zub.
      vydávají a stará jim končí během několika dnů   Vzhledem k tomu, že manželka s dcerou se
      nebo  týdnů.  Také  nevědí,  jak  se  dostat  domů,   vrátily z Velké Británie, jsme už osmý den v ka-  Eliška Tesařová – zpěvačka,
      když  Slovensko,  Polsko  i  Maďarsko  uzavře-  ranténě na druhou. Ráno vstávám kolem sedmé   maminka na mateřské dovolené
      ly hranice. Ukrajinská ambasáda prý vypravuje   a  připravím  se  na  pravidelný  meeting  s  učiteli
                                                                                   Zřejmě nikdy jsem neprováděla jarní úklid
      zvláštní vlaky, ale na konzulát Ukrajiny se nedá   a  paní  ředitelkou.  Do  dvou  pak  řešíme  otázky   s takovou vervou a poctivostí. Leskne se i to, co
      dovolat,  zkoušel  jsem  mockrát,  marně.  Deba-  vzdálené výuky: zadávání domácích úkolů, ko-  se nikdy předtím nelesklo, a domácí úkolník,
      ta obvykle končí tím, že to budeme zkoušet dál,    munikaci s žáky i rodiči. Odpoledne se snažím    na který se dříve hlavně prášilo, zažívá nebý-
      a  kluci  se  rozjedou  po  stavbách.  Tam  nastává   s  kolegy  moderovat  Můj  Kolín.  Ten  se  nyní   valou přízeň. Stejně tak i má osoba na mateř-
      další  problém.  My  stavaři  sice  máme  výjimku    změnil v informační kanál. Snažíme se pomáhat,   ské. Mít manžela pracujícího z domova sedm
      a stavebniny taky, ale většina jich přešla na bez-  shánět materiál na roušky, koordinovat šití. Vše   dní v týdnu? To je něco, co jsem vlastně ještě
      kontaktní prodej. Pošlu objednávku a čekám na   ve spolupráci s městem. Švadlenky směřujeme   nikdy  nezažila,  a  naše  vztahové  kompetence
      potvrzení a datum výdeje. Co bylo možné kou-  na paní Jiřinu Holubovou, materiál tamtéž. Vše   budou možná provětrány stejně důkladně jako
      pit během jednoho dne, teď trvá i týden. Dodáv-  je  ale  možné  jen  díky  nesmírné  obětavosti  lidí     všechny  šuplíky.  Teď  trošku  vážněji  –  tahle
      ky dveří a oken od dodavatelů ze zahraničí taky   v Kolíně. Semkli se a chtějí pomoci. Ať to je výše   rovina  je  opravdu  velikým  benefitem  v  nemi-
      váznou.  Buď  to  není  vyrobené,  protože  vypad-  zmíněné šití nebo pomoc seniorům. Dostal mne   lých událostech. Jsme na začátku, až za nějaký
      li dodavatelé, nebo vázne doprava. Na kamion   i přístup vietnamské komunity – od šití roušek   čas skutečně prověříme trpělivost i pevnou vůli.
                                                                                Zatím jsem si všimla, že prosté okamžiky rodin-
      to není, malí dopravci nejezdí, sami si taky ne-  pro  potřebné  až  po  bezplatné  občerstvení  pro   ného života teď dostávají zvláštní sílu a důleži-
      dojedeme, nesmíme. Potíže nekončí, ani když se   zdravotní personál či policii nebo hasiče. Večer   tost. Doma s malou Anežkou hodně tvoříme.
      podaří  zakázku  dodělat.  Management  odběra-  pracuji  na  sebevzdělávání.  Učím  se  technolo-  Zpíváme,  malujeme,  čteme…  (mít  doma  dva
      telských firem obvykle sedí doma, buď v karan-  gii výuky ve Webex Meetings. Také komuniku-  znuděné puberťáky, takhle romantická zřejmě
      téně, nebo na home office. Když už dílo předá-  ji s kolegy a přes přátele sběratele sleduji dění   nebudu).  Těší  mě,  že  v  naší  ulici  i  přilehlém
      me a vyfakturujeme, zase nejsou účetní, které by   po  celém  ve  světě.  Tím  mám  přímé  a  nezkres-  okolí  je  patrná  soudržnost,  lidé  se  vnímají
      provedly platbu, protože se starají doma o děti.   lené údaje o boji s tou virovou bestií. Raduji se    a  jsou  připravení  pomoci,  kdyby  bylo  třeba.
      A cash flow pokulhává. No, prostě je to „fajn“.   z mála, třeba i ze sehnání gumiček na šití roušek.   Obdivuji také svou maminku, že dál neúnavně
      Ale nechci si stěžovat. Pořád jsme na tom líp než   A říkám si, že musí být už jen lépe.   ordinuje, snaží se zamezit panice a přispět ke
      spousta jiných.                                                           zvládnutí celé situace. Nákaza nás jistě ohro-
                                           Lada Foffová – důchodkyně            žuje  a  omezuje,  ale  tohle  období  se  dá  brát
      Ivanka Hladíková – majitelka                                              i jako taková neplánovaná příležitost, abychom
                                                                                oprášili to, co skutečně dělá člověka člověkem.
      tetovacího salonu                       Vzhledem  k  našemu  věku  dřepíme  s  man-  Držím nám všem palce.
                                           želem doma a děti nám chodí na nákupy. Musí
         Svou živnost jsem musela ukončit ze dne na   také obstarat naši tetu, které je devadesát pět let   Vít Rakušan – poslanec, předseda
      den  a  na  dobu  neurčitou.  Najednou  se  změnil   a nejraději by si chodila nakupovat sama. Volala   hnutí STAN
      celý  můj  režim,  musela  jsem  vystoupit  ze  své   mi, že už důchodci vyhrazený čas v obchodech,
      komfortní  zóny  a  změnit  myšlení.  Obvolá-  tak se prý o ni nemusíme starat. Razantně jsem   Můj denní režim? Zatím byl jen a jen pra-
      ní  klientů  a  úřadů  bylo  to  nejjednodušší.  Pak   jí do telefonu řekla, ať pěkně sedí doma na zadku   covní.  Jako  člen  bezpečnostního  výboru  Sně-
      přišla druhá část, co dělat. Jakmile člověk přijde   a nikam nechodí. Ani neprotestovala a vzala to.   movny  chodím  na  jeho  zasedání,  zúčastňu-
      o práci, kterou žije, je to opravdu těžké. Nejtěž-  Bydlí v domě se zahradou, má malého, veselé-  ji se telekonferencí s premiérem, kde klademe
      ší  pro  mne  jsou  kvanta  negativních  informa-  ho pejska, s kterým se stále baví, tak se nenudí.   otázky a snažíme se dostat ke konkrétním od-
      cí.  Bydlíme  s  manželem  ve  městě  v  garsonce    My jsme dopoledne doma. Manžel lítá po pro-  povědím. Jsem také ve stálém spojení s panem
      a  z  každodenního  hlášení  rozhlasu  a  štěbetá-  gramech v televizi a já šiju a vařím. Ušila jsem   starostou  Kašparem  a  snažím  se  být  pro  něj
      ní  kolemjdoucích  pod  okny  o  koronaviru  mne   roušky  pro  celou  rodinu  a  také  udělala  resty   rychlou  spojkou  „nahoru“.  Tahle  zvláštní
                                                                                doba je výzvou pro nás všechny. Zkouška sou-
      začala  bolet  hlava,  aniž  bych  byla  nemocná.   – zúžit kalhoty, přešít si letní bundičku, synovi   držnosti.  Solidarity.  Lidství  v  nás.  A  také  tr-
      Stres je nejhorší spouštěč všeho. Naštěstí nás za-  olemovat  vlajku,  se  kterou  jezdí  s  klukama  na   pělivosti  a  tolerance.  Mou  rodinu  má  za  pár
      chránila zahrádka, kde je opravdový klid, takže   čundry.  Roušky  jsem  ušila  pro  každého  člena   týdnů  potkat  šťastná  událost,  narození  mého
      se snažím trávit nejvíc času tam. Když jsem ve   rodiny dvě. Syn a vnuk měli připomínky k bílé   třetího  dítěte.  Samozřejmě  mi  je  trochu  líto,
      městě,  jen  vyvenčím  pejsky  a  zabarikáduju  se   barvě, tak jsem se dala do šití barevných. Děti a   v  jaké  situaci  přijde  další  Rakušan  na  svět.
      v  bytě.  Maluju  obrazy,  návrhy  k  tetování,  šiju   vnoučata nám nosí nákupy, které nám předáva-  Snad pro nás bude tohle těžké období i příleži-
      roušky pro potřebné, čtu si knížku o renovaci in-  jí oknem. Já jim na oplátku dám něco dobrého.   tostí malinko se zastavit, usebrat se… Vnímat
      teriéru a snažím se myslet na to, co budu sázet na   Kynuté  meruňkové  knedlíky,  řepánky  nebo   sebe  a  své  blízké  pohledem,  ze  kterého  krize
      zahrádce, co budu dělat v létě. Z filmů koukám   puding s piškoty a zavařeninou. Spokojenost je   smazala povrchnost všedního dne.
      jen na samé komedie. Co rozhodně nedělám –   na obou stranách. Po obědě chodíme na zahrád-
      nechodím  do  města  mezi  lidi,  neposlouchám   ku dělat jarní práce a také se slunit. Je tam nád-       hm

                                                                                                                    9
   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13   14