Page 8 - Zpravodaj_brezen_2020
P. 8

anketa - zkoUška SoUdržnoSti




        V době, kdy odchází toto vydání Zpravodaje do tisku, je stále v České republice vyhlášen nouzový stav, karanténa
       a povinnost nosit roušky. Doba to není pro nikoho snadná, ale musíme se přizpůsobit situaci. Co všechno vnesl
       virus do našeho běžného života?



       Iva Lokajová – ředitelka ZŠ         nebo tak, jak je mají zadané. Průběžně jim pak   Konečně dojde i na knížky, které čekaly, až bude
       Mnichovická                         odpovídám na dotazy a motivačně jim posílám   čas! Věříme, že přežijeme a zase bude líp!
                                           i  úlohy,  na  kterých  si  mohou  učivo  procvičit.
         Zvenku  to  vypadá,  že  se  život  v  naší  škole   Pokud mi je pošlou vypracované, mohou získat   Markéta Neřoldová – učitelka
       zastavil,  ale  opak  je  pravdou.  Probíhá  tu  re-  jedničku.  Výuku  na  dálku  zažívám  i  s  vlastní-  klavíru v ZUŠ
       konstrukce  a  díky  karanténně  se  dělá  i  to,  co   mi  dětmi,  které  celé  dopoledne  s  pravidelný-
       mělo začít až v červnu. Výuka se ze tříd přesu-  mi  přestávkami  plní  úkoly,  co  dostaly  zase  od   Vstávám  v  šest  a  dělám  roušky.  Mám  od
       nula  do  online  světa.  Se  všemi  učiteli,  rodiči    svých  učitelů.  Do  toho  vařím  oběd.  Odpoled-  večera nastříháno kolem osmdesáti čtverců, se-
       a žáky aktivně komunikujeme na dálku. Všichni   ne se snažím se svými dětmi alespoň o krátkou   šitých po dvou k sobě. Potřebuji na ráno práci,
       jsou skvělí a snažíme se navzájem si každý den   procházku někam, kde je co nejméně lidí. Doma   která  nevzbudí  děti.  Takže  je  otočím  a  žehlím.
       dodávat  dobrou  náladu  třeba  i  jenom  ranním   hrajeme hry, stavíme stavebnice, díváme se na   Nejprve  vyžehlit  a  pak  zažehlit  sklady.  Trochu
       pozdravem  a  přivítáním  na  společném  chatu.   televizi. Když vyjde čas, pokouším se najít i jiné,   to pálí do prstů, ale dá se to. Vypiju vodu s cit-
       Já si během dne připadám jako malá telefonní   „nové“  cesty  k  online  vzdělávání,  které  jsou    ronem a uvařím si kafe. Pak s dětmi posnídám
       ústředna,  protože  většinu  jednání,  rozhodnu-  k dispozici.           a sednu ke stroji. Děti koukají na školu v televizi.
       tí, problémů řeším po telefonu nebo elektronic-                          Bylo by asi fajn to s nimi nějak aktivně probírat,
       ky. Díky své profesi jsem donedávna byla v kon-  Ján Halama – farář římskokatolické   ale to nestíhám. Helence je pět, ale sleduje první
       taktu s mnoha lidmi, i z toho důvodu se snažím   církve Kolín            třídu a má veliké ambice, Fanda nedává ani tu
       chránit své rodiče a také s nimi komunikuji na                           svoji čtvrtou třídu. Já šiju, dokud jsou hodné, ale
       dálku nebo telefonicky. Strach mám jako každá   Ranní  rituál  je  stejný  jako  vždy  –  po  ránu   pak také musím něco uvařit, popřípadě vyřešit
       maminka o své děti a vnoučata. Dcera pracuje   osobní  hygiena,  cvičení,  osobní  modlitba.  Pět   rozlité  kakao  nebo  rozbitý  loket...  Každoden-
       jako  zubařka  a  ochranné  pomůcky  i  jim  stále   minut  před  sedmou  se  scházíme  na  společ-  ní radost mi dělá procházka se psem v lese. Děti
       chybějí.  Jsem  ale  optimistka  a  věřím,  že  bude   nou ranní modlitbu a hned po ní sloužíme mši   si hrají venku na zahrádce nebo chodí se mnou.
       lépe.  Třeba  nás  dnešní  situace  má  opravdu   svatou. Jiné je teď to, že není v kostele, ale jen    Když  přijede  manžel,  většinou  vezu  někam
       něčemu  naučit,  zklidnit  nás,  trošičku  zastavit    v naší malé kněžské komunitě. Potom se snažíme   roušky,  někde  vyzvedávám  materiál,  protože
       a  začít  přemýšlet  nad  podstatnými  věcmi     střídat  v  kostele  Nejsvětější  Trojice,  zvláště    hodné  kamarádky  odstály  frontu  v  galanterii,
       v našem životě.                     v  čase  obvyklých  bohoslužeb,  abychom  byli   koupím něco k jídlu. Doma večeře, děti mohou
                                           lidem  k  dispozici  k  svátostné  službě,  zvláště    teď spát na gauči u pohádky a já si zase připra-
       Viktor Prokeš – ředitel Městské     k svaté zpovědi. Kostel Nejsvětější Trojice je teď   vuji práci na ráno. Stříhám a sešívám. Dnes měl
       policie Kolín                       celodenně otevřený k osobní modlitbě věřících.   být  pěvecký  koncert.  Za  týden  krajská  houslo-
                                           V  průběhu  dne  se  snažím  vyřizovat  obvyklou   vá soutěž. Za dva týdny učitelský koncert. Nor-
         V pracovní dny jsem již před šestou hodinou   administrativu nebo jsem také v kostele. Mám   málně bych seděla u klavíru, ale teď je holt nutné
       v  práci,  z  té  odcházím  podle  potřeby  v  pět,     více času na čtení. Čtu například knihu Josepha   vyměnit nástroj za stroj…
       v šest, i třeba v sedm hodin. A doma stejně ještě   Ratzingera  o  tajemství  Velikonoc.  Když  je  to
       po  telefonu  či  e-mailu  do  noci  pracuji.  Stejně   trochu  možné,  navštívíme  některé  naše  starší   Pavla Hradecká – provozní
       jako  o  víkendu.  Kolikrát  ani  nestačím  nakou-  farníky v jejich domech. Samozřejmě čtu o tom,   restaurace Klíček
       pit, ještě že dcera obstará vše potřebné. Náplň   co se děje kolem nás. V osm večer se společně
       práce  pro  mě  vyplývá  hlavně  z  komunikace     modlíme růženec a korunku Božího milosrden-  Můj  denní  režim  určuje  rodina  a  součas-
       s  vedením  města,  složkami  záchranného   ství za ukončení epidemie. Mezitím se snažíme   ně  povinnosti  zaměstnance.  Ráno  zařizu-
       systému a ostatními institucemi. Je třeba pružně   trochu seznámit s fungováním vysílání naživo,   ji hlídání pro své dvě děti (šest a jedenáct let),
       reagovat  na  situaci,  která  se  mění  ne  každým   abychom  mohli  něco  sdělit  i  přes  webovou   protože školy a školky jsou zavřené. Pak odjíž-
       dnem,  nýbrž  každou  hodinou.  Tomu  je  nutné   stránku nebo přes sociální sítě.  dím  do  práce.  Striktně  s  rouškou.  V  Poděbra-
       přizpůsobit  konkrétní  počet  strážníků  v  každé                       dech naložím jídlo a vyrážím zpět do kolínské-
       směně, jejich pracovní režim, zajistit jim v rámci   Hana Zrůstová – Klub přátel   ho Klíčku, kde se snažím fungovat pro lidi, kteří
       možností ochranné pomůcky a desinfekční pro-  Františka Kmocha           se  chtějí  zdravě  najíst.  Ve  tři  odpoledne  zavřu
       středky. Také se mění či aktualizují úkoly, které                        a autem se přesouvám domů. Z domu se snažím
       mají plnit. Nově například kontroly v areálu ko-  Jsme  s  manželem  senioři,  tedy  „ohrože-  nevycházet.  Pro  mě  jako  mámu  dvou  malých
       línské  nemocnice,  pomoc  při  distribuci  desin-  ný  druh“.  Bydlíme  sami,  tedy  s  naší  kočič-  dětí to už dnes není jen o respektu, ale o strachu.
       fekce  pro  záchranáře  a  podobně.  Naše  běžná   kou  Matyldou,  dcery  a  vnoučata  máme  blízko     Dcerka i syn jsou astmatici a dcerka k tomu má
       činnost  je  v  současné  době  téměř  zapomenu-  a vzorně se o nás starají. Nejraději by nás izolova-  ještě vrozenou srdeční vadu. Tím pádem se náš
       ta, plně se věnujeme opatřením k vyhlášenému   li doma, ale nechceme jejich péči zneužívat. Na   rodinný život odehrává pouze doma. Malujeme,
       nouzovému stavu.                    nutné  nákupy  chodíme  do  Penny,  které  máme   učíme  se,  koukáme  na  pohádky  nebo  hrajeme
                                                                                nějaké edukační hry. Nepořádáme žádné párty,
                                           nejblíž,  využíváme  určenou  dobu  pro  seniory.
       Šárka Jirušová – učitelka ZŠ        I když fronty na vozíky se hlavně mému manže-  nezveme ani návštěvy s dětmi. Snažíme se snížit
                                                                                riziko nákazy na minimum a už se moc těšíme,
                                           lovi nelíbí. Já, od přírody trpělivá, to zvládám i se   až  tohle  všechno  bude  za  námi  a  budeme  se
         Ráno vstávám kolem půl osmé, tak abychom   svým  pověstným  úsměvem.  Pod  rouškou  vidět
       zahájili v půl deváté „školu“. Svým žákům úkoly   není,  v  očích  se  ale  pozná.  Náš  domácí  režim   moci normálně nadechnout bez roušek. Snad si
                                                                                teď my lidé začneme více vážit obyčejných věci
       posílám  jednou  za  týden,  rozplánované  po   se  od  „normální“  doby  v  podstatě  nezměnil.   a získáme větší životní pokoru.
       dnech, a je jen na nich, zda je udělají najednou   Vaříme, uklízíme, díváme se na televizi, čteme.
   8
   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13