Page 6 - Chytrý zpravodaj - Mosty u Jablunkova 06/2022

6 Zpravodaj mostecký – mostecki červen / 2022

VZPOMÍNKY NA STARÉ ČASY ná dvojručka, typové označení MP 50.
Tuto obsluhovali dva chlapi, protože
vážila kolem 50 kg a mohla řezat kme-
ny do průměru 1 m. Její každodenní no-
Malé Podlaši šení do dalekého lesa bylo namáhavé,
proto sestrojili podvozek, kdy po de-

toru nasadili řetěz a tento spojili s pod-
Vzpomíná Karel Gutbier / Zapsal: Antoni Szkandera montáži lišty na výstupní rozetu z mo-
vozkem. Patřili tehdy pod náročného
Tato osada se liší od ostatních horských a humna na mlácení. Každý měl svoji hajného pana Pyszka. Od roku 1958 se
osad v katastru Mosty u Jablunkova studnu a pozemky. My, co jsme bydle- začalo Malé Podlaši vylidňovat. Odešli
tím, že vlastníkem budov a pozemků li na Podlaši, jsme měli velkou výhodu sousedé Chybidziurovi. V domečku, ve
nejsou a nebyly fyzické osoby, ale od ohledně chovu dobytka. Nevím, jestli kterém žili, byla jen jedná místnost.
roku 1862 do 1918 Těšínská komora rodiče platili nějaký nájem. Mohli jsme V ní žilo 10 dětí a rodiče. Dál to nebylo
a po roce 1918 Československé státní na všech holinách v lese pást dobytek únosné. Postavili dům na Boroví. My
lesy. Kdo chodí do lesa si jistě všimne a sušit seno. Měli jsme pastviny i louky jsme je následovali za dva roky. Tím
hraničních kamenů, které jsou robust- na Polaně, Viščořonce, louku u viaduk- se Malé Podlaši přestěhovalo o 1,5 km
ní a váží kolem 100 kg. Na nich je vyte- tu v Lomné. Seno jsme vozili na lehkém níž. V domě ještě žili děda s babičkou.
sáno TK a pořadové číslo. Toto číslo je vozíku, který tahala naše kráva. Orat Děda umřel v roce 1962, babička doži-
zanesené do katastrální mapy. U kaž- nám chodili s párem koní Szkandero- la s námi na Boroví.
dého hraničníku byly vykopány záryje vi z Piekla nebo Szotkowští od Jašice. Po smrti dědy zůstaly v chlévě koně
(příkopy) hluboké kolem 1 m a dlouhé Ani v zimě jsme nelenili. Na malých lesních dělníků a do prázdného domu
3 m, které ukazovaly, kterým směrem saních jsme vozili hnůj pod brambory. se nastěhovala paní Kalužová, která
hranice lesa pokračuje. Dva domky na Seli jsme oves a jarní ječmen. Za války doposud bydlela se dvěma syny v ma-
Malém Podlaši byly určitě postaveny se mlátilo na humně pomocí cepů. Děti ličkém domu na rozcestí na Šancích.
za Rakousko – Uherska. Sloužily k uby- seděly v seníku a poslouchaly všelijaké Celý život pracovala v lese. Byla to
tování části zaměstnanců, kteří praco- příběhy, které si ženy o přestávkách veselá paní. Říkali jí Baletka a toto
vali v lese. vyprávěly. Mlátit se muselo umět. Mlá- pojmenování převzalo i Malé Podlaši.
Příběh a život je zachycen od roku tilo naráz i šest žen. To byl skutečný V místě domu, kde jsme bydleli, byla
koncert. Muži se starali o rozložení
1930, kdy se na Malé Podlaši přistěho- obilí na humna a vázání slámy. Mlácení v roce 1987 postavena lovecká chata.
val manželčin děda Jan Byrtus naroze- cepy bylo velkou událostí. Sousedé si Poblíž ní se nachází studna.
ný na Dejovce, která se dnes nachází
na Slovensku. Za manželku si vzal Ku- vzájemně pomáhali. Podávaly se vydat- Moje dětství
né svačiny. Třeba uzená slanina s chle-
biesovou ze Šanců. Spolu měli tři dce- bem, koblihy, koláče, žitná káva, nějaká Moje dětství bylo těžké, ale krásné.
ry a jednoho syna. Můj otec František ta ohnivá voda, většinou „samogónka“. První až pátou třídu jsme navštěvo-
Gutbier se narodil v roce 1920 v Ka- Hospodyňky si vzájemně konkurovaly vali spolu s mladším bratrem Josefem
mesznicy pod Baraní Horou (v Polsku).
Moje maminka roku 1922 na Dejovce, v množství a kvalitě nabízeného ob- v Mostech u Jablunkova, 6. – 8. třída
čerstvení. Mlácení cepy později nahra-
na Šancích. Bratři Alois a Milan cho-
kde moje budoucí rodina do roku 1930 dila technika. Začali jsme si půjčovat dili jen do Mostů. Na Šance do školy
bydlela. Po přestěhování na Podla- od Czepců z Velkého Podlaši mlátičku jsme chodili vesměs lesem. V zimě přes
ši v roce 1930 chodila moje maminka s motorem. Servis zajišťoval pozdější Mosty, někdy vlakem za tunel. Našim
do české základní školy v Mostech
u Jablunkova. Po ukončení ZŠ zača- řidič autobusu Antonín Czepiec. Obi- třídním učitelem byl horlivý a svědomi-
lí bylo zapotřebí pro krmení drůbeže, tý pan Švejkovský, který celý svůj život
la pracovat na chatě na Velkém Polo- pro prasátko se obilí mlelo na žarnech. učil a zasvětil naší vesnici. Měli jsme
mu, kde byl tehdy šéfem pan Kroker. Muselo být dobře suché, proto se do-
nadanou třídu. Mezi nejlepší žáky pat-
V roce 1938 tam přišel pracovat jako sušovalo v troubě na pekáči. V době řila: MUDr. Chýlková, bývalý starosta
kočí můj otec. Dobrá voda a čerstvý
vzduch udělaly svoje. Za rok byla svat- rekonstrukce námi obývaného domu Augustin Martynek nebo Ing. Gustav
jsme v roce 1945 – 46 bydleli v teh-
Škandera. S oblibou vzpomínám na
ba a v roce 1940 jsem se narodil. Otec dy prázdné hájence, dnes Kozí farmě jednu událost ze školních let. Český ja-
v roce 1941 narukoval do německé ar- Krop. Po ukončení rekonstrukce jsme zyk vyučoval učitel Králíček, který nás
mády. Po absolvování základního vý- se vrátili zpět. Náš dům dostal novou uměl povzbudit ke čtení a měl pocho-
cviku byl nasazen na východní frontu,
byl raněn a v roce 1943 propuštěn do šindelovou střechu, cihlová kamna pení pro nás, kteří jsme při svíčkách
byla nahrazena kachlovými a z jedné četli knihy a nebylo nás málo. Jednou
civilu. Pro naši rodinu to byly nejtěžší velké místnosti byly udělané dvě. V tu pořádal besídku ke knize Kytice od Ja-
dva roky. Nastoupil do práce v lese, kde dobu musel náš táta z důvodu získání romíra Erbena. Ta se protáhla do pozd-
celý život pracoval manželčin děda. československého státního občanství ního večera. Pan učitel trval na tom, že
Od svatby bydleli společně na Malém
Podlaši, obývali větší dům, který nebyl nastoupit na půl roku do vojenské služ- mne musí doprovodit domů. Doma po
by. Tu vykonával v Českém Těšíně. Ro-
vypití čaje se učitel neměl k odchodu.
podsklepen a měl dvě místnosti. Půdní dina žijící v Polsku měla s příjmením po Otec naléhal, ať se ho zeptám, kdy pů-
prostory sloužily ke skladování sena. válce problémy, proto se přejmenovali jde. Učitel se nám přiznal, že se bojí jít
Při vstupu do domu po pravé stra- na Kawulok. Po návratu na Malé Podla-
ně byla malá místnost, kterou obýval sám lesem, a tak jsem ho doprovodil na
děda s babičkou. Větší místnost vlevo ši začal nový život. Vše vonělo novotou. Šance já. Na druhý den jsem nemusel
Koupila se další kráva. Otec v té době jít do školy. Slíbil jsem mu, že to niko-
byla pro nás. V sousedství stál ještě měl svoji dřevorubeckou partu, kterou mu neřeknu.
jeden dům, ve kterém žila rodina Chy- tvořil pan Matuszny z Lomné a ještě
bidziurova. Oba domy měly k dispozi- dnes žijící pan Kadłubiec z Mostů. Byla Neděle byla jediným dnem, kdy jsme krá-
ci hospodářská stavení, stáje, stodoly vy krmili doma, nemuseli jsme jít s nimi
jim přidělena první motorová pila zva-