Page 10 - Chytrý zpravodaj - Dubá 02 2022

zajímavosti

10

ODEŠEL DUBSKÝ PATRIOT, BÁSNÍK KAREL ŠIKTANC

Vánoční dny loňského roku bohužel přinesly pro náš region i jednu velmi Vystřídal řadu příležitostných zaměstnání, pro odmítavý postoj k totalitní moci
smutnou zprávu. V 93 letech zemřel básník, novinář a spisovatel Karel Šiktanc. a veřejnou angažovanost byl vyslýchán a nemohl oficiálně publikovat. „Živil
Od roku 1976 měl pod zříceninou Starého Berštejna svou chalupu, Dubsko jsem se tenkrát různě. Chodil jsem třeba tapetovat. Poslední dva roky jsem
i Máchův kraj se často objevovaly jak v jeho verších, tak i v jeho slavných pak dělal strážného tenisových kurtů na Štvanici, kam mě vzali jako vrátného
televizních i rozhlasových pohádkách. Odešel jeden z posledních velkých a hlídače," vzpomínal později.
básníků 20 a 21. století. Po revoluci v roce 1989 už mohl Šiktanc opět volně publikovat. V letech 1993
Karel Šiktanc se narodil v roce 1928 v Hřebči u Kladna, nedokončil stu- až 1995 řídil edici České básně v nakladatelství Český spisovatel.
dium Vysoké školy pedagogické, protože dal přednost žurnalistické praxi. Byl autorem více než dvou desítek básnických sbírek. Stal se také držitelem
Novinářskou práci začal v Mladé frontě, od roku 1950 deset let působil jako Ceny Jaroslava Seiferta udílené Nadací Charty 77, a to hned dvakrát, za titul
redaktor Československého rozhlasu, od roku 1961 pak byl šéfredaktorem Srdce svého nejez v roce 1989 a v roce 2011 za Nesmír. V roce 2000 převzal
nakladatelství Mladá fronta. Státní cenu za literaturu. Sbírka Zimoviště získala Magnesii Literu pro nejlepší
Vedle poezie se věnoval i tvorbě pro děti, byl autorem televizních a roz- básnickou knihu roku 2004. V roce 2010 jej prezident Václav Klaus vyznamenal
hlasových inscenací. Jeho literární počátky byly ovlivněny komunistickou ide- medailí Za zásluhy.
ologií. Po roce 1968 upadl v nemilost, normalizační režim ho pronásledoval Aleš Cibulka a Michal Jagelka
a publikovat mohl pouze pod pseudonymy v samizdatu nebo v zahraničí.

VYZNÁNÍ ALEŠE CIBULKY A MICHALA JAGELKY

Musíme se přiznat, že dlouho byl pro nás jen tajemným jménem, které
jsme jako děti znali z titulků rozhlasových či televizních pohádek. Z hodin
středoškolské porevoluční literatury jsme pak věděli, že patří mezi největší
české básníky přelomu století. Na jaře roku 2010 jsme měli tu čest se s ním
seznámit osobně. Ne díky jeho veršům ani jiné tvorbě, ale díky jeho lásce
k Máchově kraji, kde měl dlouhá léta svou milovanou roubenku. Byli jsme
z něj unešení. Ohromný dvoumetrový chlap s hřmotným dunivým hlasem,
upřímným smíchem a pevným stiskem ruky. Hltali jsme jeho historky z dob
totality, vzpomínky, čím vším si jeho generace musela projít. Začali jsme
pronikat do tajemna jeho veršů, ale zpočátku to pro nás byla velká neznámá.
Pak jsme si je zamilovali.
Každé naše setkání s ním a s jeho sympatickou žena Helenou bylo pro
nás svátkem. Byli dokonalá dvojka. Popíjeli s námi jejich oblíbené vínko,
povídali, vyprávěli, smáli se, ale když vzal Karel do ruky svou oblíbenou
plátěnou tašku, bylo jasné, že je návštěva u konce.
A právě pod zříceninou hradu Berštejna, na Karlově milovaném místě,
jsme se dozvěděli, že už není. Zvláštní, právě u něj jsme měli pocit, že tu
tak nějak bude navždy. Procházeli jsme místa, která mu byla tak blízká a
vzpomínali na něj a na naše společná intenzivní setkání.
Rozhlas na jeho počest vysílal jednu z mnoha jeho pohádek. A byla jako
vždy malinko ponurá, tajemná, mravokárná, spravedlivá, hlavně oplývající
nádhernou, bohatou a košatou češtinou. Byla prostě typicky „Šiktancovská“.
Díky, Karle, stále tu budete s námi. Naše milá Heleno, Vám hodně síly!