Page 12 - Chytrý zpravodaj - Slavičín 03 2022
P. 12

Viktor Švihálek: poštovní doručovatel s nadšením pro archeologii

                                            Pod  jeho rukama se z  hromádek střepů na-  zdejšího kostela i  zámku. Na  zámeckém ná-
                                            lezených v  terénu opět stávaly nádoby, které  dvoří prováděl ve spolupráci s archeologem Ji-
                                            se staly součástí muzejních expozic. Vzdále-  řím Kohoutkem záchranný archeologický vý-
                                            nost mezi Zlínem a Slavičínem a obecně ča-  zkum, který odhalil nejstarší dřevohlinitou zá-
                                            sová náročnost konzervátorské pozice jej ved-  stavbu v  těchto místech. Pozorně asistoval
                                            la k návratu k původnímu povolání na slavičín-  také při obnově stavby slavičínského zámku,
                                            ské poště. Své kompetence však naplno pře-  která byla adaptována pro kulturní a pohostin-
                                            nesl zpět.                            ské účely.
                                              Slavičín zažíval v  60. a  70. letech minulé-  Velmi bohatá byla také publikační  činnost
                                            ho století bouřlivý rozvoj provázený obrovský-  Viktora Švihálka. Mohli bychom ji opět rozdě-
                                            mi stavebními pracemi. Jeho pozornosti v této  lit do  oblastí archeologie, etnografi e  a  histo-
                                            době neušlo jakékoliv hlubší kopání či bagrová-  rie. V souvislosti s intenzivním studiem prame-
                                            ní. Takto to popisuje Miroslav Kadlec ze Spol-  nů se naučil číst písmo psané švabachem. Vý-
                                            ku přátel historie Slavičínska: „Mým prvním se-  sledkem této pečlivé badatelské práce byla pu-
                                            tkáním s panem Švihálkem byla záchranná prá-  blikace vydaná k  výročí vůbec první písemné
                                            ce při výkopu kanalizace v polovině 60. let. Dě-  zmínky o Slavičínsku nazvaná „850 let Mlado-
                                            lal něco, co jsem vůbec nechápal: vlezl do vý-  tic. 1131 – 1981“, kterou připravil spolu s Dra-
        Jakékoliv bagrování nebo práce se zeminou   kopu, špachtlí v té jámě odkrýval promáčenou  homírem Brzobohatým.
       v 60. a 70. letech, době bouřlivého stavebního  stěnu po malých vrstvách a navíc něco ometal   Viktor Švihálek je také autorem desítek ruko-
       rozvoje Slavičína, neušlo poštovnímu doručo-  štětcem. To mě tak zaujalo, že já jako žák 7. či  pisných nálezových zpráv, které  jsou uloženy
       vateli Viktoru Švihálkovi. Pozorně prozkoumá-  8. třídy ZŠ jsem si s ním začal povídat. On mi  jak v archivu Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlí-
       val hlínu a hledal stopy našich dávných předků   se zaujetím vyprávěl o keramice, kterou právě  ně, tak i ve fondu slavičínského muzea. Jsou
       ať už v podobě kostí, úlomků džbánů či jiných   objevil, a také o lidech, kteří tu keramiku použí-  psány úhledným zdobným písmem, často do-
       střepů. Byl totiž zapálený amatérský archeolog   vali. Byli to Slované. Kolikrát jsme u něj doma  provázené pečlivými kresbami i plány. Popula-
       a město mu vděčí za záchranu mnoha cenných  i s Karlem Pláškem byli a dívali se, s jak úžas-  rizační články připravoval zejména zde do Sla-
       nálezů ze své minulosti. Proto si zde na strán-  nou trpělivostí a zaujetím skládal střep ke stře-  vičínského zpravodaje, občas však také do dal-
       kách březnového zpravodaje připomínáme vý-  pu, až vznikla původní nádoba. Jeho manžel-  ších periodik (Naše pravda apod.).
       ročí 35 let od jeho úmrtí.           ka, Anna Švihálková, by o tom mohla nejlépe vy-  Přestože Viktor  Švihálek rád fotografoval,
        Tento nadšenec, v němž láska k archeologii   právět, protože mu přitom často pomáhala. Vik-  sám se  fotil nerad. Miloval výpravy do  příro-
       a Slavičínu klíčila postupně, se narodil 14. pro-  tor Švihálek se snažil zachytit co nejlépe histo-  dy, účastnil se společenského dění ve  městě
       since 1911 v Brně. Rodina se často stěhovala,   rii Slavičínska a tato starost mu zabrala většinu  a byl přirozenou autoritou pro širokou veřejnost
       až v roce 1919 zakotvila ve Slavičíně, nejdříve   volného času, včetně nedělí a svátků.“  i pro své nejbližší. Ti ho pamatují jako čestného
       v Hlubokém – na panské hájovně rodiny Wich-  Viktoru  Švihálkovi se tak podařilo zachytit  i pracovitého tatínka a dědečka.
       terlů, později již přímo ve Slavičíně, neboť rodi-  stopy sídliště z neolitu nad dnešní mateřskou  Ke  sklonku života  jej velmi zranilo násilné
       če získali práci v obuvnické továrně Japis. Mla-  školou Malé Pole, odhalil zbytky pravěkého  začlenění slavičínského muzea, kde  po  desít-
       dý Viktor Švihálek se vyučil stolařem, ale poz-  osídlení na Luhačovské ulici, objevil pozůstatky  ky let dobrovolně vykonával post správce, pod
       ději pracoval také v Japisu a později po mnoho   hrnčířských dílen ve Slavičíně, nechal odborně  tehdejší Oblastní muzeum v Gottwaldově. Ten-
       let jako poštovní doručovatel.       prozkoumat raně středověké mohyly ve Slavičí-  to akt byl provázen i nedobrovolným vydáním
        Touto prací získal postupně dokonalý pře-  ně a v Lipové, místa těžby železné rudy v blíz-  klíčů a  ztrátou kontroly nad opečovávanými
       hled o  Slavičínsku i  jeho obyvatelích.  Čím   kém okolí města a  mnohé další. Velmi vzác-  sbírkami. Viktor Švihálek zemřel náhle, v nedě-
       dál více  jej zajímala historie, což naplno pro-  ným nálezem byl „poklad“ pražských grošů či  li 1. března 1987.
       jevil v  roce 1955.  Tehdy započaly přípravy   lebka vykazující mongoloidní rysy z lesa neda-    Iva Šimoníková
       oslav sedmistého výročí první písemné zmín-  leko studánky Tatarka.           Zpracováno ze vzpomínek dcery p. Švihálka
       ky o městě a v této době také vykrystalizovala   Intenzivně a  podrobně se zabýval historií   M. Rumplíkové a článků T. Chmely a M. Kadlece
       zdejší muzejní společnost – založená pod ná-
       zvem Vlastivědný kroužek. Později se stal jeho
       předsedou a po devatenáct let tuto funkci také
       pilně a oddaně vykonával, a to až do své smr-
       ti v roce 1987.
        Mnoho energie vkládal do  zaznamenávání
       vyprávění pamětníků, k nimž měl coby listonoš
       velmi blízko. Díky svým kontaktům také zachra-
       ňoval cenné artefakty, které tvoří základ etno-
       grafi ckých, historických i archeologických sbí-
       rek slavičínského muzea, které v roce 1956 po-
       máhal zakládat.
        Při studiu historických pramenů našel ces-
       tu také ke kontaktům s odborníky. Úzce spo-
       lupracoval s okresním archivem na Klečůvce,
       s heraldikem Jiřím Loudou se podílel na vzni-
       ku městského znaku Slavičína. V tomto obdo-
       bí, přesněji v letech 1960 – 1964 změnil profes-
       ní působiště – pracoval totiž jako konzervátor
       (a terénní technik) tehdejšího gottwaldovského
       muzea, s pracovištěm na malenovickém hradě.
        Práce konzervátora  jej naprosto pohltila.
       12
   7   8   9   10   11   12   13   14   15   16