Page 20 - Chytrý Zpravodaj - Čáslav březen 2021

SPORT
str. 20

SVĚTOVÁ REKORDMANKA JARMILA KRATOCHVÍLOVÁ:

„Největším sportovním zklamáním byla zrušená olympiáda.“ duš

Příběh Jarmily Kratochvílové (70), která v led- během tělocviku většinou předběhnu nebo Samozřejmě tomu pomohly i moje výsledky
nu oslavila významné jubileum, by mohl připo- přeskočím. Tenkrát se mi moc nechtělo. Začala v soutěžích. Od té chvíle jsem začala trénovat
mínat pohádku. Kdyby za ním nestála nesku- jsem až na jaře ve druhém ročníku. několik hodin denně, často i dvakrát denně. Ale
tečná dřina. Držitelka světového rekordu sama Jaké pak byly začátky na stadionu v cesta to byla mnoholetá. Musela jsem se všech-
přiznává, že se za fenomenálním úspěchem Čáslavi? no učit. Třeba i takové základní věci, že po tré-
skrývají i slzy. Jenže běhání milovala, a i když Zařadila jsem se k panu Miroslavovu Kváčo- ninku nesmím pít studenou vodu a musím si
na stadionech byly její doménou krátké vi, který trénoval holky, a pak u něj vlastně zů- svléknout propocená trička.
a střední tratě, povahou byla vždycky běžkyní stala celý život. Ze začátku jsem sem chodila Netajíte se tím, že jste z nesportovní rodi-
těch dlouhých. Nevzdávala se! víc za partou. Nebyla jsem vyloženě talent, kte- ny. Měli doma pro takové životní nastavení
rý přijde a okamžitě skvěle běhá. Ale trenér mi pochopení?
Kdyby vás tenkrát vaše spolužačka Ma- vždycky říkal, že jsem měla něco z toho venko- Měla jsem štěstí na spolužačku Marušku,
ruška na střední škole neupozornila, že má- va. Takovou sílu a chuť. To jsem si pak ověřila na trenéra Kváče, ale i celou moji rodinu. Pomá-
te k běhání vlohy, našla byste si k němu ces- sama, když jsem trénovala Lídu Formanovou hali mi. Neměla jsem pak už na nic jiného čas.
tu i tak? a Hanku Benešovou, které byly obě z venkova Od rána do večera jsem byla na tréninku a když
Ve skutečnosti mě na to jako první upozor- a měly k tomu také trošku jiný přístup. Musely jsem přijela domů, ještě jsem se učila, protože
nil můj učitel tělocviku na základní škole v Jení- totiž doma také něco dělat. jsem studovala dálkově ekonomickou školu v
kově. Říkal mi, že jsem docela šikovná a že bych Kdy tedy začínalo být jasné, že ve vás ta- Praze. Až do olympiády jsem chodila i do práce!
se tomu někde na střední měla víc věnovat. Pro- lent opravdu dřímá? To jste zvládala?
tože v Golčově Jeníkově nebylo tenkrát nic. Přišlo to někdy kolem maturity. Uvědomila Musela jsem. Možná bylo dobře, že jsem
A pak mě už v prvním ročníku na gymnáziu jsem si, že když budu víc trénovat, že bych moh- odsud neodešla. Že jsem zůstala s rodinou, kte-
v Čáslavi přemlouvala spolužačka, ať to zku- la něco dokázat. Upozorňoval mě na to i trenér, rá mě podporovala, s trenérem. Ač tady nebyd-
sím. Sama konstatovala, že je zvláštní, že už ale nenutil mě. A já jsem si pak po maturitě ře- lím, mám k Čáslavi silný vztah. I s gymplem
chodí čtyři roky do atletického kroužku, ale já ji kla, že mě to vlastně moc baví. To je zásadní! jsem tu vlastně už 55 let. A na rodinu jsem velmi